Elán + Mikrofórum
Československá stanice pro mladé posluchače vysílala jenom něco přes jeden rok, přesto si ji spousta lidí pamatuje.
Na začátku roku 1989 usoudil Československý rozhlas, že potřebuje stanici, která by byla atraktivní pro mladé lidi a nabídla jim aktuální hudbu. Přípravy trvaly skoro celý rok a od začátku bylo jasné, že federální program bude vysílat na velmi krátkých vlnách (VKV II), přestože síť těchto vysílačů nebyla úplně rozvinutá.
Aby rozhlas zjistil, jak budou posluchači na novou stanici reagovat, naplánoval zkušební vysílání, které mohl kdokoliv naladit a pak napsat do rozhlasu svůj názor. Experimentální den proběhl 22. června 1989 na frekvencích okruhu Melodie. Ohlasy byly převážně pozitivní, zpravidla oceňovaly, že stereotypní náplň rozhlasového vysílání dostává nový náboj.
„Emko“ zahájilo vysílání 4. září 1989 v 15 hodin. Poměr hudby a mluveného slova byl 70:30, hudebně šlo především o rock a folk. Název EM vznikl složením názvů dvou populárních pořadů pro mládež – českého Mikrofóra a slovenského Rádia Elán.
Stanice vysílala každý den od 15 do 23 hodin, aby podchytila žáky a studenty, kteří přišli ze školy domů. Základem programu byly publicistické magazíny a celodenní moderované vysílání, samozřejmostí byl telefonický kontakt s posluchači, nechyběly diskusní večery. S trápením pomáhala linka důvěry, hodně se vysílalo z terénu a EM nezapomínalo ani na prostor pro mladé talenty.
Do rozhlasu chodily desítky dopisů denně a neustále drnčely telefony. Redakce kvůli tomu dostala skutečný výkřik techniky v podobě záznamníku, aby ten příval hovorů zvládala.
Protože vysílání „emka“ na VKV mohlo naladit jen 40 % posluchačů v české části federace a 37 % posluchačů na Slovensku, vysílalo se zároveň na středních vlnách a některé magazíny běžely i na zavedených národních okruzích Praha a Bratislava.
O popularitu rádia EM tedy bylo postaráno, přesto se jeho historie uzavřela rok a tři měsíce po prvním vysílání. Posledním vysílacím dnem „emka“ byl 31. prosinec 1990. Kvůli sporům mezi českou a slovenskou částí federálního rozhlasu nebylo možné v projektu dál pokračovat. Český rozhlas se mezitím domluvil na spolupráci s francouzskou Europe 2, a tak alespoň v Praze byla nějaká náhrada.