První den vysílání
Pravidelné rozhlasové vysílání v Československu začalo za silného větru, prudkého deště a štěkání zvědavého psa. Bylo 18. května 1923, krátce po osmé večer.
Rekonstrukce začátku rozhlasového vysílání 18. 5. 1923 (natočeno v roce 1968, hovoří hlasatelka Emilie Tučková)
První vysílač stál ve Kbelích a jako studio posloužil půjčený skautský stan, nacházející se jen o šest metrů dál. Ještě pár dní předtím to totiž vypadalo, že Radiojournal nebude mít odkud vysílat. Původně se měli všichni účinkující namačkat do obslužného pracoviště vysílače, ale odtamtud je vykázali, protože by tam nebylo k hnutí.
A tak se průkopníci rozhlasového vysílání přesunuli do stanu, který je měl původně zachránit na pár dní, ale nakonec se z něj vysílalo několik měsíců. Trávu přikryli kobercem, na který rozmístili klavír, dvě židle a mikrofon s papírovým kornoutem usměrňujícím zvukové vlny.
Atmosféru radostného očekávání poněkud kazilo počasí. Účastníci prvního vysílání s obavami sledovali, jak se do stanu opírá vítr a bičuje ho silný liják. Hrozilo, že každý, kdo je po ruce, zapomene na umělecký výkon a bude místo toho držet konstrukci, aby neuletěla. Tráva i koberec zvolna prosakovaly vodou.
První vysílání tak bylo možná víc akční, než zakladatelé Radiojournalu zamýšleli. Pravidelné denní rozhlasové vysílání v Československu začalo ve 20 hodin 15 minut hlasem technika Vlacha (křestní jméno se nedochovalo). „Halo, haló. Zde radiostanice O. K. P. Kbely u Prahy, prozatímní vysílací stanice Radiojournalu, která vysílá na vlně 1025 metrů zprávy a program,“ pronesl a oslovil tak první posluchače, shromážděné kolem jediného přijímače v pražském kině Sanssouci v dnešní Opletalově ulici.
Potom uvedl hudební čísla. Zazněla československá hymna hraná na trubku Emilem Čermákem, dále hráli houslista Josef Hašek a cellista František Voženílek, který zahrál Sicilianu z opery Sedlák kavalír od Pietra Mascagniho. Sólisty doprovázel na klavír prof. Karel Sergej Duda, bývalý profesor carské konzervatoře v Kyjevě. V programu vystoupila také operní pěvkyně Růžena Topinková.
Zatímco Topinková zpívala písně skladatele Jana Maláta, do stanu vlezl zmoklý pes a bez ohledu na historické okamžiky začal štěkat na všechny strany. Citlivost mikrofonu ovšem nebyla nijak valná a kromě toho celé vysílání dost praskalo a šumělo, takže ho stejně nikdo neslyšel. Nakonec ho chytili a vynesli ven.
Program trval zhruba hodinu. Jeho záznam neexistuje, tehdy ještě nebylo na co nahrávat. Přes všechny svízele ale začala nová éra informování obyvatel Československa. K novinám přibyl zvuk – slovo rozhlas tehdy ještě nikdo neznal.